Autoři

Johann Conrad Seekatz 

Německý rokokový malíř Johann Conrad Seekatz se narodil v Grünstadtu 4.9. 1719 a zemřel v Darmstadtu 25.8. 1768.

V roce 1725 přišel se svým otcem, dvorním malířem Johannem Martinem Seekatzem do Wormsu, kde otec maloval emporu a strop Trojičního kostela. Po otcově smrti se učil u svého bratra Johanna Ludwiga. Roku 1747 vytvořil v Osthofenském horském kostele jedenáct obrazů na emporu podle ilustrací Matyáše Meriana. Od roku 1748 se učil u dvorního malíře Philippa Hieronyma Brinckmanna (1709–61) v Mannheimu a současně studoval sbírku katolických obrazů. V roce 1752 dostal zakázku na sérii biskupských portrétů pro Wormskou biskupskou rezidenci a na dva oltářní obrazy pro sv. Galluse v Alsheimu (Rýnské Hesensko). Pravděpodobně v dubnu 1753 začal pracovat jako dvorní malíř Ludwiga VIII. Hesensko-darmstadtského (1691–1768) s ročním pevným platem 200 zlatých. 

Kromě biblických příběhů, mytologií, zvířecích scén a portrétů v barokním stylu začal tvořit žánrové scény v "holandském stylu", které brzy tvořily jádro jeho díla.

Pro zámek Braunshardt u Darmstadtu, rezidenci prince George Wilhelma Hesensko-darmstadtského, vytvořil od roku 1765  sedmnáct supraport, dekorativních prvků nad dveřmi a okny, které jsou považovány za vrchol jeho tvorby. Jeho ve své době tolik oblíbený styl napodoboval žák Nicolaus Hofmann (1740 - 1823). Po Seekatzově náhlé smrti pobýval u jeho vdovy v letech 1771–72 následovník Johann Ludwig Ernst Morgenstern, který tu jeho díla reprodukoval. 

Díla Johanna Conrada Seekatze prozrazují širokou znalost barokní malby. Vedle flámských a nizozemských vzorů (Rubens, David Teniers mladší, Rembrandt, Adriaen van Ostade, Adriaen van der Werff) občas využíval také italské (Bacchanal podle Julia Carponiho mladšího, Hess. Landesmus. Darmstadt) a francouzské prvky, a všechny tyto podněty zpracoval do originálních, diferencovaně utvářených kompozic podle vkusu současných sběratelů. Jeho venkovské, často zasazené do krajiny a vesnických pohledů nebo představované dětmi žánrové scény se jeví jako sympatické a vypravěčsky bohaté, nikdy hrubé popisy přírodního venkovského života. Tyto scény často mají odpovídající obrazy v přáních dobové literatury a filozofie; někdy se staly i výchozím bodem pro pozdější realistické umělecké směry.