Autoři

Narodil se 15. 2. 1912 ve Sněžném u Jimramova, zemřel 6. 7. 1971 v Brně.
Český malíř, grafik, ilustrátor a vysokoškolský pedagog.

V letech 1932–1937 studoval učitelský směr na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde k jeho pedagogům patřili Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Pro jeho umělecké směřování bylo zásadní setkání s Karlem Teigem a kontakty s českou avantgardou. Ve 30. letech se přiklonil k surrealismu a později patřil k výrazným osobnostem Skupiny Ra. Inspirovala jej tvorba Josefa Šímy i evropských surrealistů.

Lacinova tvorba zahrnovala malbu, kresbu a grafiku a vyznačovala se poetickým, imaginativním viděním skutečnosti. Surrealistická východiska postupně proměňoval v osobitý výtvarný jazyk založený na symbolech, organických tvarech a sugestivní barevnosti. Významné místo v jeho díle zaujímala také knižní tvorba. Po setkání s Františkem Halasem a typografem Oldřichem Menhartem se intenzivně věnoval knižní grafice a během života ilustroval více než šedesát titulů.

Vedle vlastní tvorby se dlouhodobě věnoval pedagogické činnosti. Působil na středních školách, brněnské Škole uměleckých řemesel a od konce 50. let na vysokých školách v Brně. Roku 1962 přešel na katedru dějin umění Filozofické fakulty, kterou později vedl. V roce 1967 byl jmenován profesorem. Patřil k významným představitelům českého poválečného umění a zároveň k osobnostem, které propojovaly volnou výtvarnou tvorbu, knižní kulturu a teorii umění.