Autoři

Narodil se 1. 5. 1880 ve Vídni a zemřel 15. 3. 1915 v Praze.

Malíř krajin, podobizen a zátiší. Syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové.

Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Hynaise, dále na akademii ve Florencii (1901) a v Antverpách (1901–1902). Byl členem spolku Mánes, s nímž také vystavoval. Podnikl studijní cesty do Holandska, Belgie, Anglie a Egypta. Přátelil se s Antonínem Slavíčkem a po jeho smrti se v roce 1910 oženil s vdovou Bohumilou Slavíčkovou, s níž vychovával i jeho děti.

Ve své tvorbě byl ovlivněn impresionismem, expresionismem, secesí i malířem Hanušem Schwaigrem, přesto usiloval o vlastní styl. Vynikal nevšedním koloristickým nadáním, převládaly u něj portréty a krajinomalba, známá jsou i jeho zátiší. K významným dílům patří například Chalupa u cesty, Mare Venezia, Studie modrého odlesku nebo mořské motivy z belgického pobřeží.

Byl rovněž sportovně činný – hrál lední hokej za Slavii, vesloval a věnoval se šachům. V roce 1915 se nakazil skvrnitým tyfem a zemřel ve 34 letech, krátce před návratem svého otce ze zahraničí. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

Jeho tvorba čítá kolem tří set obrazů, z nichž více než sto je nezvěstných, zejména v důsledku exilu jeho sestry Alice Masarykové. Poslední soubornou výstavu jeho díla v Praze uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí roku 1993, zahájil ji prezident Václav Havel za účasti obou Masarykových dcer, Herberty a Anny.