Cesta Karla Molnára k malířství

Od řemesla k Akademii

Karel Molnár se narodil roku 1903 v Březové pod Bradlom na Slovensku. K výtvarnému umění měl blízko již od mládí, přesto však jeho cesta nezačala na umělecké škole. Nejprve se vyučil elektrikářem a několik let pracoval v technických profesích. Vedle zaměstnání se však soustavně věnoval kresbě a malbě a postupně dospěl k rozhodnutí stát se profesionálním malířem.

Po několika neúspěšných pokusech byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliéru profesora Jana Kulce. Později pokračoval na Všeobecné škole uměleckých řemesel u profesora Františka Kysely a následně ve speciální škole profesora Vratislava Nechleby, jednoho z nejvýznamnějších českých portrétistů své doby.

Během studií patřil mezi pilné a technicky velmi dobře připravené studenty. Vedle figurální malby se intenzivně věnoval krajině, portrétu i kresbě.

Pařížské stipendium a setkání s Kupkou

Významným mezníkem Molnárova života se stal rok 1938, kdy získal stipendium do Paříže. Zde studoval v ateliéru Františka Kupky, průkopníka abstraktního umění světového významu.

Kupka na svého českého žáka udělal silný dojem nejen svou tvorbou, ale i přístupem k umění. Molnár obdivoval jeho důslednost, pracovní kázeň i přesvědčení, že umělec musí neustále hledat vlastní výraz. Přestože sám zůstal převážně figurálním malířem, právě zde se začal hlouběji zajímat o moderní výtvarné směry a abstrakci.

Kupkův vliv se naplno projevil až o mnoho let později, kdy se Molnár začal více věnovat abstraktní malbě inspirované hudbou.

Válečná léta v Anglii

Po vypuknutí druhé světové války se Molnár nemohl vrátit do okupovaného Československa. Přes dramatický útěk z Francie se dostal do Velké Británie, kde vstoupil do československé zahraniční armády.

Působil mimo jiné u protiletadlových jednotek a podílel se na obraně britských měst během německého bombardování. Ani v této době nepřestal malovat. V Anglii vznikla řada obrazů zachycujících válečný život, vojenské prostředí i civilní obyvatelstvo. Účastnil se také několika výstav československých umělců v exilu.

Válečné zkušenosti se později promítly do jeho tvorby, zejména do figurálních kompozic s humanistickým a protiválečným poselstvím.

Návrat do Československa

Po skončení války se Molnár vrátil do Prahy. Politické změny po roce 1948 však jeho další uměleckou kariéru výrazně ovlivnily. Stejně jako řada dalších autorů spojených se západním odbojem neměl příliš prostoru k veřejnému uplatnění a dlouhou dobu pracoval mimo hlavní výtvarné instituce.

Vedle vlastní tvorby působil jako restaurátor a technický pracovník. Přesto nepřestal malovat a pokračoval ve vývoji svého osobitého výtvarného projevu.

Od realismu k abstrakci

Molnárova tvorba je překvapivě široká. Maloval krajiny, městská zákoutí, portréty, figurální kompozice i zátiší. Dobře ovládal kresbu i klasické malířské techniky a navazoval na evropskou realistickou tradici.

Postupně však stále více směřoval k volnějšímu výrazu. Od šedesátých let vznikaly abstraktní kompozice inspirované hudbou, které představují vrchol jeho pozdní tvorby. Barva, rytmus a dynamika zde získávají samostatnou výtvarnou hodnotu a připomínají ideje, s nimiž se setkal již během pařížského pobytu u Františka Kupky.

Vedle olejomalby pracoval také s pastelem, akvarelem, temperou i kresbou uhlem a tuší.

Odkaz Karla Molnára

Karel Molnár zemřel v roce 1981 v Praze. Přestože se nikdy nezařadil mezi nejznámější české malíře 20. století, představuje pozoruhodnou osobnost své generace. Ve své tvorbě dokázal propojit kvalitní akademické vzdělání, zkušenost evropské moderny, válečné osudy československého exilu i pozdější zájem o abstraktní umění.

Jeho dílo dnes připomíná, že vedle známých jmen české moderny existovala také řada kvalitních autorů, jejichž tvorba si zaslouží nové objevení.