Máte doma obraz? Co o něm zjistí AI – a kde už jí spíše nevěřit (1. díl série, srpen 2026)

Majitel obrazu nejprve zkusí Google Lens, případně se zeptá AI, a do galerie už přichází s poměrně konkrétní představou: zná autora, techniku, přibližné stáří a někdy i cenu. Potíž je v tom, že správně nemusí být ani jedno.

Neznamená to, že jsou tyto nástroje při určování uměleckých děl k ničemu. Právě naopak. Jen je potřeba vědět, co skutečně umějí – a kde jejich možnosti končí.

Google Lens našel podobný obraz. Je tedy od stejného autora?

Google Lens je především nástroj pro vizuální vyhledávání. Porovnává fotografii s obrovským množstvím obrázků volně dostupných na internetu a hledá mezi nimi podobnosti.

Při pátrání po obrazu může být mimořádně užitečný. Ostatně podobné nástroje používáme i my. Mohou najít jiné provedení stejného motivu, aukční záznam, starou fotografii, podobnou signaturu nebo dílo, které nás při určování autora nasměruje správným směrem.

Klíčové je ale slovo nasměruje.

To, že vyhledávač našel vizuálně podobný obraz od určitého malíře, ještě neznamená, že jste právě objevili autora svého obrazu. Krajinu s břízami, kytici ve váze, pohled na Prahu nebo zimní vesnici namalovaly tisíce autorů.

Že je dílo jinému obrazu podobné, neznamená, že mají stejného autora.

Signatura? Tady začíná být situace zajímavá

Podpis autora bývá pro určení díla zásadní. Současně však patří k místům, kde automatické rozpoznávání často selhává.

Malířské signatury nejsou vzorně napsaná jména z učebnice krasopisu. Mohou být zběžné, stylizované, částečně setřené nebo překryté malbou. Někdy rozeznáme tři písmena z osmi a o zbytek se můžeme jen přít.

AI přitom nečitelnou signaturu interpretuje zdánlivě velmi sebevědomě, ovšem velmi často chybně. Stačí zaměnit několik písmen, nabídnout nesprávné jméno a další hledání už se může rozběhnout úplně chybným směrem.

Jakmile jednou začneme hledat obrazy konkrétního autora, není překvapivé, že mezi nimi nakonec nějakou podobnost najdeme.

AI vidí pouze to, co jí ukážete

To je možná nejdůležitější omezení.

Pokud nahrajete jednu fotografii obrazu visícího na stěně, AI nezná jeho rozměry. Nevidí zadní stranu, blindrám, plátno či papír, strukturu povrchu, staré štítky, razítka, přípisy ani další znaky, které mohou být pro určení díla podstatné.

A fotografie samotná může být velmi zavádějící.

Z běžného snímku nemusí být možné spolehlivě rozeznat olejomalbu od jiné malířské techniky, originální grafický list od reprodukce nebo skutečnou strukturu a stáří materiálu. Někdy to z fotografie bezpečně určit lze. Jindy ne.

A pokud určitou věc nelze z fotografie poznat, nepomůže ani to, že fotografii předložíme umělé inteligenci.

Originál, nebo reprodukce?

Tady je na místě zvláštní opatrnost.

Představme si, že Google Lens správně rozpozná známé dílo a najde jeho autora i název. To je užitečná informace. Jenže stále vůbec nevíme, co držíme v ruce.

Může jít o originální dílo. Ale také o pozdější tisk, reprodukci, kopii, reprodukci nalepenou na kartonu nebo jiný předmět vytvořený podle původní předlohy.

Na fotografii přitom mohou vypadat prakticky stejně.

Informace „tento obraz namaloval autor XY“ a „tento konkrétní předmět je originálním dílem malíře XY“ jsou dvě naprosto rozdílné věci.

A kolik tedy obraz stojí?

Tady bychom byli s automatickými odhady ještě opatrnější.

Ani správné určení autora nestačí k určení ceny. Dva obrazy stejného malíře mohou mít na aukčním trhu dramaticky rozdílnou hodnotu. Rozhoduje technika, rozměr, motiv, období vzniku, kvalita konkrétní práce, stav, provenience, případná výstavní historie i to, jaká díla daného autora sběratelé právě vyhledávají. 

Navíc ne všechny informace, které jsou pro odhad ceny důležité, jsou na internetu volně dostupné. Profesionálové pracují také s placenými aukčními databázemi, do nichž běžně používaná AI nemusí mít přístup. Také historie aukcí konkrétních aukčních síní bývá dostupná pouze pro registrované dražitele, tedy ani tam mnohdy AI nevidí. Právě v nich přitom najdeme to nejpodstatnější – za kolik se srovnatelná díla skutečně prodala. Veřejný internet nám naopak často ukáže především cenu, za kterou někdo obraz nabízí, což zdaleka nemusí být totéž.

AI tak může mít v některých směrech k dispozici nesrovnatelně více informací než jeden člověk, v konkrétním oboru ale může mít profesionál přístup právě k těm údajům, které jí chybějí.

AI má ještě jednu záludnou vlastnost

Umí se mýlit velmi přesvědčivě.

Místo prostého „nevím, z této fotografie to nelze určit“ můžeme dostat podrobnou odpověď obsahující jméno autora, přibližnou dataci, techniku a cenové rozpětí. 

A čím konkrétnější odpověď je, tím důvěryhodněji působí, ale pravdivá být nemusí, resp. často není.

Pro člověka, který se v oboru nepohybuje, pak může být obtížné rozeznat, co je v odpovědi doložená informace, co rozumný odhad a co pouze hypotéza postavená na předchozím chybném předpokladu.

Má tedy cenu AI při určování obrazů používat?

Proč ne?! Možné to je. Jen ji nepoužívejte jako znalce, který vynáší konečný verdikt.

Google Lens a nástroje umělé inteligence mohou být výbornými pomocníky při prvním pátrání. Mohou najít stopu, které bychom si jinak nevšimli, nabídnout možného autora, dohledat podobná díla nebo ukázat, kde hledat dál.

Rozdíl není v tom, zda tyto nástroje používáte. Rozdíl je v tom, zda jejich výsledek považujete za stopu, nebo za důkaz.

A chcete-li z nich získat co nejvíce, dejte jim také co nejvíce informací: kvalitní fotografii celého díla, detail signatury, snímek zadní strany, případných štítků a přípisů, rozměry díla bez rámu a podle potřeby také detail povrchu.

Stejné fotografie a údaje se ostatně hodí i tehdy, když se rozhodnete obrátit na odborníka nebo aukční galerii. Tam vám ovšem z logiky věci narozdíl od AI žádné zavádějící informace nepodají. 

AI vám možná během několika vteřin napoví, co byste mohli mít doma.

Zjistit, co doma skutečně máte a jakou to má hodnotu, už bývá o něco složitější.

A právě tomu se budeme věnovat v dalších dílech našeho seriálu Máte doma obraz?