Podkarpatská výtvarná škola
Galerie Platýz prožívá další stabilní rok, který v součtu přinesl téměř totožné výsledky jako ten loňský. Vrchol sezóny přitom přijde teprve s posledními dvěma aukcemi na podzim. Největší událostí je aktuální objev několika děl významných malířů z Podkarpatské Ukrajiny třicátých let, která pocházejí ze sbírky významné osobnosti tehdejšího místního politického i kulturního života. O všech novinkách hovoří programová manažerka Kamila Herrmann z Aukční Galerie Platýz.
Jak zatím hodnotíte letošní sezónu?
Výsledky se zatím velmi podobají loňskému roku – a ten považujeme za vydařený. Máme za sebou několik úspěšných aukcí a největší očekávání směřujeme k podzimním termínům. Říjnová a listopadová aukce bývají tradičně vrcholem sezóny, a i letos máme připravena díla, na která se velmi těšíme.
Co dnes sběratele nejvíce přitahuje?
Stále přetrvává silný zájem o autory z 1. pol. 20. století, jejichž práce tvoří základ mnoha sbírek. U krajinářů z konce 19. století naopak poptávka postupně klesá. Velmi zřetelně ale roste obliba současných autorů, což vnímáme jako přirozený důsledek generační obměny mezi sběrateli. Noví zájemci přinášejí do aukcí svěží pohled a chuť objevovat i mladší tvůrce.
Jakou roli hrají online aukce?
Pro většinu dražitelů už jsou samozřejmostí. Poskytují maximální pohodlí, anonymitu a možnost účastnit se odkudkoli – ať už ze zahraniční cesty, dovolené, nebo z domova. Umění se tím stává dostupnější a celý proces výrazně flexibilnější. My přitom nabízíme i zázemí kamenné galerie, kde si mohou zájemci díla předem osobně prohlédnout. Spojení online prostředí a fyzické galerie se ukazuje jako ideální kombinace.
Do vaší galerie se nedávno dostala zajímavá kolekce děl z pozůstalosti. O co šlo?
Oslovila nás klientka, která zpracovávala pozůstalost po svém příbuzném, a požádala nás o zprostředkování prodeje většího souboru děl. Pečlivě jsme vybrali položky, které by mohly sběratelsky rezonovat, a podařilo se nám identifikovat několik mimořádně cenných obrazů.
Která díla byste označila za nejvýznamnější?
Na prvním místě určitě stojí práce Vojtěcha Erdélyiho, spoluzakladatele podkarpatské výtvarné školy, jehož tvorba je odborníky i sběrateli vysoce ceněna. Velkou pozornost si zaslouží také obraz od Andreje Kocky Huculky – krásná ukázka jeho schopnosti propojit realistickou tradici s barevnou expresí. A navíc se nám podařilo určit ještě třetího autora, žáka mistrů Erdélyiho a Bokšaje.
Jde o obrazy Vasila Dvan-Šarpotokiho. Jak byste ho představila?
Vasil, známý také jako László Dvan-Šarpotoki, byl představitelem modernistické generace podkarpatské školy. Vystavoval už ve 30. letech a jeho tvorba vychází z fauvismu a expresivní stylizace. Typické jsou pro něj syté dekorativní plochy a charakteristické modré kontury. V odborné literatuře je uváděn, avšak na českém trhu je prakticky neznámý. Právě proto je pro nás tak cenným objevem – jde o talent srovnatelný s jeho slavnějšími učiteli, který zde teprve čeká na své uznání.
Čím je pro vás osobně tato kolekce zajímavá?
Vedle umělecké kvality i samotným příběhem. Původním majitelem byl JUDr. Stanislav Ilek (1888–1974), rodák z Rovečného, který působil na Podkarpatské Rusi jako okresní hejtman a později rada politické správy v Užhorodě. Jeho domácnost byla skutečným kulturním centrem, kde se potkávali výtvarníci i významné osobnosti veřejného života. S Erdélyim navázal osobní kontakty a získal od něj řadu obrazů – nákupem, objednávkou i darem, včetně portrétů sebe i své rodiny. Po evakuaci z Podkarpatské Rusi v roce 1939 se většinu obrazů podařilo uchovat a následně přestěhovat do Brna. Tyto okolnosti dávají celé kolekci mimořádnou výpovědní hodnotu a jejich příběh posouvá sbírku daleko za hranici pouhé estetické kvality.