SVĚT GRAFIKY II. (dřevoryt, linoryt)

Zní to jednoduše. Ve skutečnosti je to ale technika, která vyžaduje velkou jistotu. Každý řez je rozhodnutí, které už nejde snadno vzít zpět.

Dřevoryt – jedna z nejstarších grafických technik

Dřevoryt patří k nejstarším grafickým technikám vůbec. Jeho princip je prostý: autor vyřeže motiv do dřevěné desky, naválí na vystouplé části barvu a otiskne je na papír.

Právě díky dřevorytu bylo možné v minulosti šířit obrazy mnohem snadněji než prostřednictvím malby. Grafický list mohl putovat světem, být součástí knihy, letáku nebo náboženského tisku. Dřevoryt tak sehrál zásadní roli nejen v dějinách umění, ale také v dějinách vzdělanosti a knižní kultury.

Nejslavnějším jménem spojeným s dřevorytem je bezpochyby Albrecht Dürer. Jeho dřevoryty z přelomu 15. a 16. století ukázaly, že tato technika nemusí být jen jednoduchým obrazovým doprovodem. V jeho rukou se proměnila v mimořádně jemné a výrazově bohaté umění.

Řez, plocha a kontrast

Dřevoryt má svébytný výraz. Často pracuje se silným kontrastem černé a bílé, s rytmem linií a s jasnou kompozicí.

Na rozdíl od leptu nebo suché jehly, které umí být velmi jemné a kreslířské, dřevoryt často působí přímočařeji. Je v něm fyzická práce ruky, odpor materiálu, rytmus řezu.

Právě proto se k němu v různých obdobích vraceli umělci, kteří hledali výraznou, úspornou a silnou formu.

Expresionisté a návrat k syrovosti

Velký návrat zažil dřevoryt na počátku 20. století. Oblíbili si jej expresionisté, zejména němečtí umělci skupiny Die Brücke.

Dřevoryt jim vyhovoval právě svou ostrostí a určitou syrovostí. Nešlo o uhlazenou krásu. Šlo o výraz, gesto, naléhavost. Řez do desky odpovídal jejich snaze dostat do obrazu energii, napětí a někdy i neklid moderní doby.

Tahle vlastnost dřevorytu je patrná dodnes. Dobrý dřevoryt často nepůsobí dekorativně. Spíš má v sobě razanci.

Josef Váchal – když autor vytvoří celý svět

V českém prostředí je s dřevorytem neodmyslitelně spojen Josef Váchal.

Váchal nebyl jen grafik. Byl také spisovatel, typograf, sazeč, tiskař, ilustrátor a v jistém smyslu i solitér, který si vytvořil vlastní výtvarný vesmír. U některých knih zvládl téměř vše sám – text, obraz, sazbu i tisk.

Právě u Váchala je dobře vidět, že dřevoryt není jen technika. Je to způsob myšlení. Ostré linie, výrazná barevnost, fantaskní motivy, ironie, mystika, lidová kultura i osobitý humor se u něj spojují do světa, který si s nikým jiným nespletete.

Linoryt – mladší příbuzný dřevorytu

Linoryt funguje na podobném principu jako dřevoryt, jen místo dřeva používá linoleum.

To je měkčí, poddajnější a snadněji se do něj ryje. Díky tomu umožňuje plynulejší linie, volnější řez a často i větší spontánnost. Zatímco dřevo má vlastní strukturu, která může ovlivňovat podobu řezu, linoleum je hladší a jednotnější.

Linoryt se výrazněji rozšířil až v moderní době. Oblíbili si jej umělci, kteří hledali přímou a dostupnou techniku, ale také školy a výtvarné dílny. To ovšem neznamená, že by byl linoryt méně hodnotný. V rukou dobrého autora může být stejně silný jako dřevoryt.

Jaký je rozdíl mezi dřevorytem a linorytem?

Princip je u obou technik stejný: tiskne se z výšky, tedy z vystouplých částí matrice.

Rozdíl je především v materiálu.

U dřevorytu autor pracuje s dřevěnou deskou. Řez může být tvrdší, ostřejší a někdy je v něm patrná struktura dřeva. Výsledný tisk často působí pevněji a razantněji.

U linorytu se používá linoleum. Řez bývá měkčí a plynulejší, plochy mohou působit hladčeji. Linoryt často dovoluje větší volnost a rychlejší práci.

Zjednodušeně řečeno: dřevoryt má v sobě odpor dřeva, linoryt větší měkkost materiálu.

Jak je poznat?

Není to vždy snadné, zvlášť pokud je tisk dobře provedený a popis díla techniku neuvádí.

U dřevorytu si můžete všímat ostřejších hran, výraznějšího charakteru řezu a někdy i jemné nepravidelnosti dané strukturou dřeva. U linorytu bývají linie často hladší, oblouky volnější a plochy stejnoměrnější.

Na rozdíl od leptu nebo suché jehly zde obvykle nenajdeme otisk kovové desky. Dřevoryt i linoryt patří mezi techniky tisku z výšky, takže na papíře nevzniká typický vtlačený obdélník hlubotiskové desky.

Jak bývají dřevoryt a linoryt označovány?

Na českých grafikách se nejčastěji setkáte s označením dřevoryt nebo linoryt. V zahraničních katalozích a na grafických listech se používají tyto názvy:

Pozor na dřevoryt a dřevořez

Při studiu zahraničních katalogů můžete narazit také na anglický výraz wood engraving nebo německý Holzstich.

Nejde však o dřevoryt, ale o dřevořez (přesněji dřevorytinu/dřevoryt na čelním řezu – wood engraving), což je odlišná technika.

Základní rozdíl spočívá v tom, že:

• dřevoryt (woodcut, Holzschnitt) se řeže podélně do vláken dřeva a bývá výraznější, s robustnější kresbou,
• dřevořez / wood engraving (Holzstich) se ryje do čelního řezu velmi tvrdého dřeva (nejčastěji zimostrázu), což umožňuje mimořádně jemné detaily.

Přestože se oba způsoby často laicky zaměňují, jedná se o dvě samostatné grafické techniky.

Kombinované techniky

Stejně jako u jiných grafických technik se i zde můžeme setkat s jejich kombinací. V popisu díla pak bývá uvedeno například:

• Woodcut and linocut (anglicky)
• Holzschnitt und Linolschnitt (německy)
• Gravure sur bois et linogravure (francouzsky)
• Xilografia e linoleografia (italsky)
• Xilografía y linograbado (španělsky)

---

Zajímavost

Možná vás překvapí, že anglické woodcut doslova znamená „řez do dřeva“, zatímco italské a španělské názvy (xilografia, xilografía) vycházejí z řeckého slova xýlon (ξύλον), tedy dřevo. Odtud pochází i český odborný termín xylografie, se kterým se můžete občas setkat ve starší odborné literatuře nebo muzejních katalozích. Dnes se však v češtině běžně používá označení dřevoryt.