SVĚT GRAFIKY V. – Monotyp: grafika, která existuje jen jednou

Přestože vzniká tiskem, výsledkem je zpravidla jediný plnohodnotný otisk. Stojí tak někde na pomezí grafiky a malby a spojuje vlastnosti obou disciplín.

Jeden obraz, jeden otisk

Princip monotypu je vlastně překvapivě jednoduchý.

Umělec nanese barvu na hladkou, nesavou podložku – například kovovou, skleněnou nebo plastovou desku. Může do ní malovat štětcem, stírat ji, proškrabovat, otiskovat do ní různé materiály nebo s ní pracovat dalšími způsoby.

Na připravenou plochu následně položí papír a obraz přenese tlakem, často pomocí grafického lisu.

A právě tady nastává zásadní rozdíl oproti klasickým grafickým technikám. Při prvním tisku se většina barvy přenese z matrice na papír. Stejný obraz už proto zpravidla podruhé vytisknout nelze.

Někdy je možné vytvořit ještě druhý, slabší otisk, takzvaný ghost print, ten už se však od prvního výrazně liší.

Každý monotyp je tedy originál.

Grafika, nebo malba?

Odpověď zní: trochu obojí.

Monotyp patří mezi grafické techniky, protože obraz vzniká přenesením z matrice na papír. Zároveň ale autor pracuje mnohem svobodněji než například při leptu nebo dřevorytu. Nemusí vytvářet matrici, která má vydržet desítky či stovky tisků, a může s barvou zacházet podobně jako malíř.

Výsledný obraz navíc nikdy nevidí úplně přesně předem. Teprve po sejmutí papíru z matrice se ukáže, co tlak, množství barvy a samotný proces tisku skutečně vytvořily.

Právě určitá míra náhody a neopakovatelnosti patří k největším kouzlům monotypu.

Proč u monotypu nenajdeme číslo nákladu?

U běžné autorské grafiky můžeme pod obrazem najít například označení 12/50. Znamená to, že držíme dvanáctý list z nákladu padesáti exemplářů.

U pravého monotypu takové číslování nedává smysl. Neexistuje padesát stejných listů – existuje pouze jeden.

I proto může být někdy matoucí, když je dílo označeno jako „monotyp“ a současně nese klasické číslování nákladu. V takovém případě stojí za to zjistit, jakou technikou dílo ve skutečnosti vzniklo.

Monotyp totiž není označením pro libovolnou grafiku, jejíž jednotlivé exempláře se od sebe trochu liší. Jeho podstatou je právě unikátnost konkrétního otisku.

Vladimír Boudník: tisk jako experiment

V českém umění 20. století je s experimentální grafikou neodmyslitelně spojeno jméno Vladimíra Boudníka (1924–1968).

Boudník odmítal chápat grafiku pouze jako tradiční řemeslnou disciplínu. Experimentoval s materiály, strukturami i samotným procesem tisku a vedle své aktivní a strukturální grafiky vytvářel od konce 50. let také monotypy.

Jeho práce dobře ukazují, jak daleko se může monotyp vzdálit od představy „obrazu namalovaného na desce a následně otištěného“. Boudník využíval struktury, nepravidelnosti materiálu, vrstvení barev i náhodu vznikající během tisku. Jednotlivé listy proto mají charakter samostatných originálů a někdy se od sebe výrazně liší i práce vznikající ze stejného výtvarného principu.

Od Boudníka k Oldřichu Hamerovi

Na Boudníka přímo navázal Oldřich Hamera (1944–2021) – grafik, malíř, tiskař, typograf a také vášnivý zájemce o paleontologii.

Oba umělce nespojovalo jen podobné výtvarné uvažování. Osobně se poznali v 60. letech v pražské ČKD, kde Boudník Hameru zasvětil do grafických technik a předal mu také tiskařský lis.

Hamera nejprve experimentoval s aktivní a strukturální grafikou podobně jako jeho učitel, postupně si však vytvořil vlastní výtvarný jazyk. Významné místo v něm získal právě monotyp.

Rozvinul také vlastní způsob vrstveného monotypu, při němž pracoval s několika barevnými vrstvami a jejich postupným snímáním. Výsledkem byly struktury připomínající někdy vesmírné krajiny, jindy mikroskopické organismy, horniny nebo fosilie.

Není to náhoda. Hamerova výtvarná tvorba byla úzce propojena s jeho celoživotním zájmem o přírodní vědy a zejména paleontologii. V jeho grafikách se proto objevují trilobiti, amoniti a další pravěké organismy stejně jako abstraktní představy o vzniku hmoty, vesmíru a času.

Boudník a Hamera v aukcích Galerie Platýz

Díla obou autorů se objevila také v našich aukcích.

Zvlášť zajímavé je sledovat je vedle sebe. Na jejich tvorbě je totiž dobře vidět, že grafická technika není jen řemeslný postup, který určuje výsledný vzhled díla. Stejný princip může každý autor využít zcela jiným způsobem. Pěkným dokladem jejich vzájemného vztahu je také Hamerův Konvolut tří monotypů – Variace na Boudníka, který prošel naší aukcí v roce 2025.

Každý je jen jeden

U klasické grafiky můžeme hledat jiný exemplář stejného listu, porovnávat jednotlivé otisky nebo sledovat výši nákladu.

Monotyp je tisk, který se neopakuje. A právě proto má každý jeho otisk charakter jedinečného originálu.